Nic Vám to neříká? Nenamáhejte si hlavu, žádný div. Tenhle psík je u nás v Československu docela neznámý a taky v ostatní Evropě se s ním můžete setkat jen zřídka. Zůstává věrný své vlasti – Anglii. Abychom poodhalili jeho inkognito, musíme pro začátek zalistovat ve slovníku. Border znamená tolik co kraj, lem, okolek, záhon lemující cestu. Nic z toho se nám však do krámu nehodí, nezbude než hledat dál. A jsme doma! Slovo má skutečně další význam. The Border se říká skotsko-anglickému pohraničí. Je to chudobný kout ostrovní říše, odkud však pochází hned několik psích ras. Patří k nim i velmi rozšířený ovčácký pes zvaný bodercollie, kterého však Angličané neuznávají za samostatné plemeno. Borderteriéra tam chovali už někdy začátkem 18. století. Oficiálně byl však uznán až ve století našem. Prý se za celou tu dobu nezměnil. Pořád to je stejně vytrvalý, hbitý a ostrý pes. Hrubá hustá srst jej dobře chrání nejen před špatným počasím, ale taky před poraněním. Nezadrží jej ani ta nejpichlavější houština; proběhne třeba živým plotem – prostě nedá si pokoj, dokud nevykoná svou práci. Standard po něm chce ještě i teď kdy se na jednu HP moc nedá, aby stačil v běhu koni. Zřejmě doprovázíval jezdce na dlouhých vyjížďkách. Při štvanicích běhával se smečkou a vyháněl lišku z nory, když tam hledalal spásu. A je prý taky výborný hlídač.

Tolik chvály najednou – a na evropském kontinentu jej skoro nikdo nezná! Nerozšířil se zde asi kvůli svému neefektnímu zjevu a hlavně proto, že způsob lovu i použití se na pevnině vždy lišily od anglických. 

                                                                                                                                                                                       Ivo Vaculík - Vyberte si pejska,  1972